Plynové lampy a zaniklé (?) povolání – lampář.

neděle 30. listopad 2008 12:21

Povídání na dlouhé zimní večery, díky všem přátelům, zejména Zuzce, Tomovi a Josefovi.

Jak tak člověk sviští životem,  cítí se stále mladý, i když ho posléze tělo zrazuje, přestává si vyšlapovat v lehkých střevíčkách na podpatku, volí stále pohodlnější boty, až skončí v bačkorách, se kterými  už to doklepe a "zaklepe"....

Jednoho dne se probudí a zjistí, že je s mládím definitivní konec a že se z něj stal pamětník. Říká si, kolik zajímavých věcí se událo a kolik dobrých i zlých lidí potkal na své pouti, je mu líto, že už cosi není co ho těšilo a pátrá kolem sebe komu by to vyprávěl, aby se mohl alespoň ve vzpomínkách vrátit do let, kdy mu svět ležel u nohou a on ho hodlal dobýt. Už ani nezpytuje proč to tak úplně nevyšlo, že se cesta ubírala jinudy než on si vysnil, ale chtěl by alespoň na chvíli zachytit své vzpomínání. Jak nejlépe ? Peří už se nedere, černá hodinka se kvůli televizi nedrží, nebo jen velmi vzácně, dospělé děti nemají čas při honbě za živobytím a nadstandardem. Ale je tu klávesnice a blog, je to jako vzpomínání v uzavřené láhvi, poslané po virtuálním moři. Kdo tu láhev zachytí ? Bude někdo, koho mé vzpomínání zaujme ?  

Dnes o plynových lampách, světle ve tmě města.  

„Moje Matka Voršila zle se na mne horšila,
že mám k práci zvláštní odpor,
jednou budu prej živ z podpor…
Ach máti, kdybych tím lampářem byl,
za koňských dřel bych sta sil,
cestou do hospody bych rozsvítil
a cestou z hospody – zhasil!“
(Primář a lampář) 

Napsal poeta, bohém, flamendr a tragikomik české literatury Bohdan Šumavanský 

plyscikanedr.jpg


plynvys.jpgSvětla plynových lamp dokázala vykreslit ze tmy úplně jiná zákoutí, než jakákoliv jiná osvětlení. Jejich měkká, nažloutlá záře, vykouzlila pocit bezpečí. V létě se v jejich svitu mihotaly a končily svůj krátký život můry, v zimě proletovaly drobné sněhové vločky jako hvězdičky od vánočních prskavek. Kdo jiný než Jakub Schikaneder tak úžasně zachytil atmosféru nočního města ve světle plynových lamp. Jeho obrazy jsou snové a tajemné a přesto realistické. 

plynlam.jpgPlynové lampy svítily na cestu služkám jdoucím pro pivo panstvu, rodinám, které si vyšly za zábavou do divadla, pánům mířícím do šantánů nebo za prodejnou láskou, svítily na cestu milencům, kterým ale byla milejší tmavá zákoutí, lidem jdoucím do hospod, sousedům kráčejícím k vedlejším na táčky, lidem odcházejícím za prací a z práce domů, porodním babkám spěchajícím ku pomoci s porodem, svítily na cestu v dobách kdy lidé měli na sebe více času, kdy čas měl svoji přesnou hodinu a byl neměnný, v souladu s přírodními zákony. Svojí žlutou září osvětlovaly i neštěstí, které nechodí po horách, ale po lidech a ve válce zůstávaly mnohdy nerozsvícené . Později svítily proletářům na časy kdy se měli ve všech zemích spojovat, lidem na cestu do schůzí a ze schůzí, svítili pro lepší zítřky na tehdejší těžké, ale i radostné dnešky, nám dětem. 

Jednu takovou lampu jsme měli pod oknem a někdy jsem sledovala, jak jí chodil lampář ráno zhasínat a večer rozsvěcet. Nesl na rameni dlouhou dřevěnou tyč, na konci opatřenou hákem, tím hákem mistrně zachytil kroužek od lampy, tyčící se nahoře na sloupu, zatáhl a bylo světlo nebo tma. Chodil rozvážně, nikam nespěchal, obešel si svůj rajón, nikdy se nestalo, že by lampa zůstala ve dne svítit nebo v noci nesvítila. Za každého počasí, každý den, neděle ani svátky nevyjímaje.  

Byla jsem ráda, že světlo lampy prosvítalo v úzkém žlutém pásu mezi oknem a koncem  nedoléhající rolety,  bála jsem se před usnutím o moc méně. Krásně jsem rozeznávala skleněné oči mého veselého slona, jehož  kostkované měkké tělo mě chránilo před nočními strašidly. Můj bezpečný ostrůvek končil stěnou se sítí, s vyplétanými oky, která se zavírala a otvírala kovovou tyčkou, vedenou po straně pevné konstrukce dětské postýlky. Než mi spánek zavřel oči, měla jsem ten proužek světla jako malý maják, zklidňující mojí bojácnou dušičku.

 I dnes máme před domem lampu, ale elektrickou. Přístup světla do pokoje pevně chrání žaluzie, nepropustí ani paprsek světla, proč taky. Usínám se sluchátky na uších a poslouchám rádio. Slon je dávno v hračkářském nebi, na zemi nedaleko postele chrupe pes a občas závodí s chrupáním mého muže. Lampy zhasíná a rozsvěcuje centrální počítač a věřte, že je daleko méně spolehlivý než byli lampáři.  Někdy se dočista pomine a lampy rozsvítí ve dne a co je horší, v noci je nerozsvítí vůbec.

Jo pokrok, pokrok nezastavíš….  


postylka.jpg 


Básnička převzata s laskavým dovolením ze stránek Olgy Szymanské. http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007070013,  

Obrazy Jakuba Schikanedera (kopie) byly rovněž převzaty s laskavým svolením majitelky galerie ze stránek: http://www.ivana.somogyiova.cz/

Koho zajímá historie osvětlení města plynovými lampami: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=773&lang=1

Pokud jste vlastník nebo vlastníte práva na některou fotografii a domníváte se, že jsem ji umístila bez Vašeho povolení, kontaktujte mě, prosím a sdělte mi, zda souhlasíte s publikováním na tomto serveru, předem děkuji. V případě Vašeho nesouhlasu, fotografii okamžitě stáhnu a za případné neoprávněné publikování se autorovi předem hluboce omlouvám.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)