Hovory přes moře 2 – návraty, aneb Čechy krásné, Čechy mé.

čtvrtek 11. září 2008 13:02

Všem se po 17. listopadu změnil život. Jak tady doma v Čechách, tak i v cizině, kam Češi ze zadrátovaného Československa utíkali. Někteří už nedoufali, že se domů podívají, že uvidí své blízké. Tento fakt vzali za definitivní. Události roku 1989 braly rychlý spád, tak rychlý, že mnoho věcí zůstalo nevysvětleno, utajeno, či zahaleno až dosud. Vypadá to, že už to jinak nebude, jako mnoho historických událostí. Každý ten čas prožíval po svém. Takto se dozvěděl o nastupujících změnách režimu Fanda v Kanadě, který z Československa emigroval v roce 1968:

Kdyz jsem vecer 17. listopadu 1989 byl do vecera na vyrobni porade v podniku kde jsem pracoval, jeden kolega odklusal pro PIZZU pro vsechny zucastnene. Po navratu ke mne prisel a rekl mi: "Hele ty jsi puvodem Cech vid?" "Jo to jsem" odvetil jsem. "Clovece vis o tom? V Praze je nejaka revoluce nebo co. Prej se to tam mydli". "Jo to urcite nesplet sis to zase s Jugoslavii?" "Ale ne, rikali IN PRAGUE". Pri ceste domu jsem zapnul v aute radio. Jo bylo to tu. Něco se deje. Po par dnech uz jsem jenom hltal zpravy z televize a nahraval na video. "Komunisti od valu" "Havel na hrad". Brecel jsem radosti. Cesko ma SVOBODU!!!! Hned nasledujiciho leta jsme se cela rodina rozleteli do Svobodne vlasti. Ve Vidni mam spoustu pribuznych a odtud jsme pak jeli autem nach Bohmen.

Muselo to být velké těšení, trochu strachu a hlavně zvědavosti. Vrátit se po letech domů, vydat se po stopách svého života,  potkávat známé, i když lety změněné tváře. Co je tam doma čekalo ?  

 Na hranicich v Hatich jsme videli obrovska klubka rezatych ostnatych dratu, tam nas uvital pupkaty strazny. Ani se do pasu nepodival. Hned  jsme si jeli vymenit penize a koupili "talony" na benzin. Zjistil jsem, ze jsem nekde ztratil pas. Ale za chvili se prihnal nejaky hoch a kricel: "Pane ztratil jste pas!!!" Chtel jsem mu dat $10 za poctivost, ale hoch se ohrazoval: "Pane ja nic nechci, ja jsem poctivej kluk" Tak to byl ten muj nejprvnejsi a snad nejkrasnejsi dojem meho navratu do vlasti po 22 letech.

Ano, to odpovídá, bezprostředně po sametu, se k sobě většina lidí chovala s úctou, laskavostí, dokonce i s úsměvem, bylo to jak znovu zrození. Šedivé, zalešenované domy se začaly probouzet jako Šípková Růženka,  vznikaly malé i větší krámky, vstupy do obchodů se tvářily jako v Německu, byly i v zimě volné, odděleny jen horkým vzduchem. Všechno bylo růůůžové, téměř všichni se zapřísahali, že si utáhnou na pár let ten opasek, pak že se budeme mít líp jak Rakušáci, proč ne ? Jsme pracovití, chytří a jako pracovní síla (bohužel), levní , celý svět po nás skočí , pche, teď nás už nic nezastaví. Kráááááásná doba, plná úžasných nadějí. 

Po nekolika letech, to uz  jsem byl v Cesku asi po osme, jsem jel s moji devadesatiletou maminkou, ktera uz mela slepeckou hul na navstevu k sestre. Na stanici U Andela maminka zakopla o obrubu chodniku a i když jsem ji pevne drzel, upadla oblicejem na dlazbu. Utrpela  lehke zraneni na obliceji. V tom momente tam byl prazsky straznik a hned chtel zavolat sanitku ci ji sam prevezt do nemocnice. Maminka to s diky odmitla, ale nachomejtl se tam taxikar a ze nas odveze kam budeme chtit. Vyuzili jsme jeho sluzeb a on nas odvezl az nahoru na Malvazinky k sestre. Chtel jsem mu zaplatit, ale taxikar to vehementne odmitl s oduvodnenim, ze jen chtel pomoci stare nevidome zene. Tak I TAKOVI JSOU U VAS TAXIKARI !!!!

Špatně Fando, přítomný čas a množné číslo je v souvislosti s taxikáři neuvěřitelný. Takový taxikář i tehdy byl výjimka. I když jsem s taxikářskou praxí moc do styku nepřišla, vím  z tisku, televize, novin, že na ně kloudného slova chvály neslyšet, možná jen na ty co jsou spojeni rádiem na dispečink. Jak jsem skeptická, tak bych ho podezírala i z toho, že si říkal: Teď pomůžu a oni mě zavolají, až budou chtít jet taxíkem na Moravu a to pak bude rito. Omlouvám se, ale jak jsem řekla, mluví ze mě skepse. 

V miste meho bydliste je hospudka, kam jsem jako mladik casto zasel na pivo. Vynikahici Smichovske primo od pipy. Pochvalil jsem ho panu senkyri a pozadal o nekolik piv lahvovych. On na to: "Helejte se ja za to chci 25 kacek za flasku, dojdete si tajidle do Kerfuru, tam to bude za polovic!!!! Tak ja na to: "Ze jste pane vrchni tak hodnej, tak si ho zrovna koupim od vas!".

Tak tady nevím, všechno je možné, i  když mohl kalkulovat s Vaší odpovědí. I já povím svojí  historku, která se stala mé hodné tetě. Každoročně, drahná léta, přijížděli teta se strýcem z malého města do Prahy na nákupy, do ZOO, na procházky Prahou. Po sametce, takhle jednou, když se vrátili z procházky Prahou, říká teta pohnutým hlasem. Tedy to se mě před revolucí nikdy nestalo, to co dneska. Jdu po schodech z Metra a za mnou mladé děvče. Asi jsem se jí motala do cesty, místo co by řekla pardon, nebo s dovolením, štěkla na mě – uhni krávo. Zůstala jsem jako žena Lotova.

Mohl bych psat dal, je tam u vas MNOHO inteligentnich a poctivych lidi, kteri se nenechali zmrvit komunismem, ale jaksi nejsou videt. To gaunerstvi a  ty negativni veci tak vynikaji. Celkove bych rekl, ze tam u vas jsou lide vic zavistivi, uspechani, nedockavi nervozni a utrhacni nez  zde v Kanade. Ovsem to je dano pomery. Na Cechy se nezlobim. Jsou to moji krajane. Do krasne Prahy, kterou mam i pres ty osklive veci moc rad, se vždy rad vracim.ALE! Pak se zase velmi  rad vracim sem domu do Kanady!!

A já jen dodávám. Tak, tak, bať, bať…


Reakce Fandy na diskusní příspěvky v 1. článku:

Nado, moje reakce na reakce ctenaru by byly asi takoveto: Lide maji
naproste pravo byt rozhorceni nad popisem mych zazitku v CS. Jiste
nestalo se to vsechno behem jednoho dne a take jsem se sdilel s vecmi
pozitivnimi, snad je take uverejnite. Co se tyce toho rozhorceni bych
jenom podotkl, ze by melo byt spise nasmerovano k tem problemum, ktere
tam ve stare vlasti jsou a ne smerem ke mne, ktery to zazil a popisuje.
Nic nebylo pribarveno ani vymysleno. Srovnavat mne s Hedvickem, na to ma
kazdy pravo, ale prece je tu jen trochu rozdil Hedvicek vylozene urazel
Cechy a cely narod, dle neho jsou Cesi narod blbcu a ignorantu,
buzerantu a ja nevim co jeste. Ja mam Cechy rad, jsem jeden z nich,
ktery ale uz 40 let zije v zamori. A v tom je tusim ten podstatny
rozdil. To, ze na zachode na vrsovickem nadrazi bylo vse vykradeno tim
samozrejme nerikam, ze Cesi jsou nador idiotu. Protoze narod, ktery dal
svetu vynikajici hudebni skladatele, spisovatele, vedce, Masaryka,
vynikajici sportovce, to neni narod blbcu, a to bych zde rad zduraznil.
Dale mne nekdo narknul, ze jsem ekonomicky emigrant. Temi jsou v
podstate vsichni emigranti. Nikdo,kdo se nekdy nekam presunul, at je to
v ramci CS nebo do zamori, nepujde do ekonomicky horsihch podminek. Ta
poznamka se mi zdala dost jizliva. V dobe meho odchodu kdy v ulicich
byly ruske tanky, v Italske ulici na Vinohradech jsem videl studenty s
ustrelenymi hlavami lezici v kaluzich krve, sam jsem jen o vlasek usel
jedne kulky z ruskeho kulometu na Vaclavaku,v takove situaci clovek moc
neuvazuje o ekonomice. Do Kanady jsem sel proto, ze jsem uz z Ceska mel
statnici z Anglictiny a Kanada je dost vzdalena od Ruska a je otevrena
immigraci. Moc jsem si byl vedom, ze kratce po priletu do Kanady se mi
muze lsccos prihodit a ja mohu byt zbytek zivota bezdomovec. Poavzuju za
naproste pravo jedince se odstehovat treba do Tramtarie, a pak se treba
zase vratit zpet, to je totiz pravo kazdeho cloveka zijici v zemi, ktera
podepsala chartu lidskych prav. Tou bylo i CSR.A je smutne, ze se s tim
mnoho nasincu nemuze smirit. V nasem meste je nekolik desitek tisic
immigrantu z Nemecka, Holandska, a tem nikdo z domorodcu nevytyka ze se
odstehovali do Kanady. I kdyz jsou potom ke sve puvodni vlasti kriticti.
A tak se na vas mili krajane nezlobim a jen houst a vetsi kapky, ja mam
paraple.
Fanda.


Technická připomínka:  Druhý díl nevznikl na základě diskusních příspěvků u prvního dílu. 

A ještě poslední slovo autorky myšlenky, uvést na blog tyto rozhovory.  

Dlouhá léta jsme žili v zadrátovaném domově. Hlavy pomazané určovaly, kdo a kam smí odjet. Emigranti byli nepřátelé národa, vlastně zločinci a byli odsuzováni v jejich nepřítomnosti, k trestům odnětí svobody.  Jaké důvody vedly tyto lidi opustit domovy s vědomím, že už nikdy neuvidí své blízké, byly jejich důvody, nemají povinnost je nikomu sdělovat, ani se někomu omlouvat.  Ani oni nám nemohou vyčítat, či zazlívat, že jsme zde zůstali, že jsme zvolili život v nesvobodě se všemi důsledky. Proč tedy takový poprask a nevole, když lidé přijíždějící po letech domů, žasnou nad věcmi, které nečekali, nebo si je nepamatovali, či se domnívali, že již pominuli a je překvapili ?  Přetrvává názor z minulého století,  že to jsou nepřátelé národa a nabubřelé bubliny ?

Když se naši krajané začali vracet domů, měli někteří z nich opravdový zájem pomoci postavit nové možnosti na nohy. Někdy je našinec  zneužil, někdy se jim vysmál, co nás chcete vyučovat, nebo je rovnou okradl, někteří se dokázali férově dohodnout. Přijížděli i tací, kteří se opravdu naparovali, ohrnovali nad námi nos a i oni některé domorodce okradli. Zkrátka pestrá společnost.

Na blogách jsou články, které se svěřují se zápornými příhodami z našich luhů a hájů a v diskusi s nimi soucítíme, nebo rovnou odsoudíme příčinu. Nebuďme tedy tak hákliví, když nám někdo z našich krajanů, žijících mimo svojí vlast, svěří tytéž nepříjemnosti, jako domácí.

Berme je také tak - jako domácí - a diskutujme o problémech, které prostě existují a ne o krajanech, to je jiné téma.

mraky.jpg

Naďa Dubcová

Související články


Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)