Babí léto

čtvrtek 22. září 2016 20:22

Toho roku se urodilo nádherné babí léto. Jednoho takového dne seděla Zdenka v zahradním křesílku pod bílým loubím, ovíjeném nádherně kvetoucími růžovými růžemi. Vždycky říkala, že to místo je tak přeslazené, jako šlehačkový dost, ale k zelenému trávníku a k pestrým záhonům květin se sladce pojaté loubí nádherně hodilo.

Sluníčko jí měkce hladilo tvář, už nebylo agresivní, ale ani zubaté, bylo příjemně vlídné. Před chvílí odešla návštěva několika jejích přítelkyň, popily kávu, snědly dvojctihodné koláčky, mile si popovídaly jako každý čtvrtek, kdy se u ní scházely buď na její zahradě, či doma, v procovsky zařízeném obývacím pokoji. Měla ráda tyto schůzky, které se odehrávaly hlavně vzpomínáním na společné zážitky z jejich života.

Služka již odnesla použité nádobí a přinesla jí stopečku višňového likéru, ta jí vždycky v tento odpolední čas příjemně naladila. Vzpomínala…

 ruze.jpg

Vzpomínala jak přišla z rodné vesnice ke své tetě a strýci poprvé do Prahy, kam ji tehdy poslali rodiče, aby nabrala společenského chování. Však toho bylo potřeba, šlo jí na patnáctý rok a ona byla jak divoká kočka, prala se s kluky, o dívkách se vyjadřovala velice pohrdlivě, v létě nejraději chodila bosa v barchetových šatech a s rozpuštěnými dlouhými vlasy heřmánkové barvy a vůně.

Vzpomínala kolik trpělivosti s ní hlavně teta měla, když ji učila společenskému chování, vaření, prostírání, jak na kde co byly různé pomůcky, jako třeba kleštičky na hroznové víno, krásně orosené po umytí vodou, na to, jak si dlouho nemohla zvyknout na převlékání ke společnému stolování. Hned od počátku však měla moc ráda návštěvy divadel, v Národním měli teta se strýcem předplatné a tak si vybírali na co půjdou bez starostí zda dostanou vstupenky.

Také na procházky po Praze se moc těšila, ráda chodila na rytmiku, tenis, který už hrála i u nich na vesnici s jediným kamarádem, který to uměl hrát a to ještě na kurtu, který nechal vybudovat její tatínek. Méně ráda pak chodila na němčinu, ale muselo to být. Teta se strýcem jí předplatili i hodiny na klavír a dohlíželi, aby pilně cvičila. Měla pro to určité nadání, takže záhy jí klavír zcela pohltil. Ve škole si brzy našla nové přátele, už to byly dívky, se kterými měla společná dívčí  tajemství, společné dívčí starosti a radosti, kdy stačilo říct jedno nevinné slovo a ony se rozesmály na celé kolo…

Zpočátku se jí hodně stýskalo, ale tolik nového, co do jejího života vstoupilo jí stesk zmírňoval. Teta se strýcem bydleli na Vinohradech v činžovním domě, v krásném šestipokojovém bytě s kuchyní i pokojíkem pro služku, nádherně zařízeném, kde v salonu vévodilo křídlo a pohodlné sofa s křesly, barem a bytelným jídelním stolem se šesti vyřezávanými, polstrovanými židlemi. Bylo to jako na zámku. Sama měla pokojík zařízený s velkým vkusem s ohledem na jeho obyvatelku, tedy na mladou dívku. Bílá postel s krajkovými polštáři a pokrývkou lákala ke sladkému snění.

Už neběhala v obyčejných šatech, tetička jí nakoupila dostatek šatů pro různé příležitosti a ona se pomalu měnila z divoké kočky na mladou, pohlednou dámu. Tehdy to vše brala jako samozřejmost, že ji do Prahy pozvala sestra její matky, ale dodatečně byla za tu příležitost velmi vděčná. Jak by se asi vyvíjel její život na rodné vesnici?

Roky plynuly, Zdence nastal společenský život naplno, plesy, merendy, prostě zábavy všeho druhu, včetně navštěvování svých vrstevnic na jimi pořádaných večírcích. A na jednom z nich jej poznala. Zamilovala se do něj na první pohled, byla jím úplně omámena. Ani ona mu nebyla lhostejná, však také vyrostla do krásy, a pletla kdejakému mladému muži hlavu. Smála se jejich dvoření, ale zde věděla, že je ztracená… Partie to byla náramná, byť jako advokát teprve začínal. Po svatbě se přestěhovala k němu do vily v Podolí, kterou mu nechali postavit jeho rodiče jako svatební dar a kde už teď žila sama.  

Zdenka dopila svůj višňový pohárek pro tento den, a sáhla po vlněném plédu, aby jej přehodila přes ramena. Přeci jen už začínalo chladno, slunce ustupovalo do své postýlky… Bylo jí krásně sladko bolno, cítila ruku svého zemřelého muže ve své ruce, byl to nádherný pocit…

Služka ji našla s hlavou opřenou o loubí, orámovanou růžemi, s úsměvem na rtech, už nedýchala…

Secese_2_copy.jpg

 

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)