Kdo má na co právo…

pondělí 25. červenec 2016 14:01

Všichni máme právo na život, ale ten život téměř nikdo nežije  na pustém ostrově, či jako poustevník a proto vznikají další práva, ale i povinnosti. Ať chceme, či nechceme, zjednodušeně řečeno, žijeme v různých smečkách a smečky mezi ostatními smečkami. Každý jsme originál a to velmi složitý. Jestliže chtějí originály spolu žít, a nezbývá jim, než ano, musí se vzájemně tolerovat a sobě se přizpůsobit. Jinak by se lidstvo asi vymlátilo, i když, jsme zrovna bohužel svědkem, že se o to stále snaží. Některé originály jsou prostě originály nad originály. Tohle téma by se dalo rozvinout na dlouhodobé plkání, ale já budu konkrétní.

Jdu-li ulicí v hlavním městě, občas potkávám lidi se zvláštním chováním a výrazem. Jsem ráda, když je minu, inu co, jak jsem psala, jeden originál vedle druhého. Občas se i ohlédnu, kdo jde za mnou, takže dobře nastartovaná paranoia. Od tohoto oslího můstku k meritu věci.

Právo na život mají i lidé s psychickými nemocemi a mně se zdá, že mají ta práva nějaká větší, než lidi duševně zdraví. Abychom nenarušili jejich práva, dopřáváme jim život mezi námi, postiženými jinými nemocemi, než duševními. Já nejsem žádný odborník, ale když se na to podívám laickým pohledem, tak i ta paní, co jí ubodala duševně nemocná žena (tedy podle TV karikatura ženy) měla právo na život, a naše právní společnost ji měla ochránit. Jak? No třeba tak, že by předchozí pokus vražedkyně  o vraždu škrcením jiné, předchozí paní z kavárny, řádně vyhodnotila…

Ani zde nebyl správně vyhodnocen "pohyb na svobodě". Syn mojí kolegyně ze zaměstnání, ubodal svého otce, psa a málem i ji, přežila - zachránila se útěkem k sousedům těžce pobodaná, ačkoliv před tímto činem hovořila s jeho ošetřujícím lékařem a měla pochyby o jeho příčetnosti, tedy aby bylo jasno, synovu příčetnost…

Jako laik si nemůžu pomoct, ale odborník by asi měl poznat předchozí vražedné symptomy, a od takových lidí nás ochránit. Ano, ta hranice je velmi tenká, ale já říkám, raději omezit práva duševně nemocných, než nás, kteří jsme proti takovým lidem bezmocní…

Jak to udělat, není na mně, ale na těch, kteří jsou odborníci a práva duševně nemocných lidí určují jejich posouzením, tedy těch duševně nemocných…

12742802_1278319772185329_7116201847240269801_n.jpg

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)