Důchodci se maj…

neděle 6. prosinec 2015 16:20

Hned po snídani jsem se vydala na procházku. Slunce svítilo jak lampión, barvy byly jasné, zářivé, panoramata ostrá, jak žiletky. Šla jsem noha co nohu mine, šlo se mi tak nádherně, jak už dávno ne a tak se berle dotýkala chodníku jen lehce...

Původně jsem myslela, že to zapíchnu po ujití jedné tramvajové stanice, ale lidičky, já ušla tři, a možná bych šla dál, kdybych se nebála, že už pak fakt nedojdu a co potom, v místě mezi  stanicemi. Hlavou se mi převalovaly vzpomínky, trochu se strkaly a předbíhaly se jak ve frontě na pomernče, některé mají stálá místa, která jsem cestou míjela. Nijak se neřadily podle věku, velikosti, důležitosti, jen se praly s nostalgií, která tentokrát navrch neměla. Bylo mi hezky, žádné lítostivé posmrkávání, zrak ostrý, podpořený nezamlženými brýlemi.

Všechno kolem bylo na svém místě jako kdysi, ale přeci jen tak úplně všechno ne. Myslela jsem na lidi, kteří tudy procházeli, i na ty dávno přede mnou, jejichž nohy se dotýkaly stejné dlažby jako mé, sukně dam stíraly prach z chodníku, na hlavách kloboučky - umělecká dílka s fantazií  nevídanou, páni v černých pláštěnkách s hůlkami na hlavách cylindry, dětinky v bílých punčoškách, v matróz šatičkách, převážně šitých ze sametu, lidi, kteří prožili svoji přidělenou dobu ke svému žití, odešli, aby tudy procházeli další a další nově zrození, jako teď já. Já mám přidělenou dobu, která se mi krátí, odejdu a možná někdy v budoucnu tudy půjde paní, bude úplně jinak oblečená než já, protože bude z úplně jiného století a napadnou jí podobné myšlenky jako mě. A tomu se říká koloběh života. 

Foťák jsem si nevzala, já trdlo makované a tak jsem si krásné chvilky zmapovala alespoň mobilem. Vyšly z toho obrázky poněkud bizarní, nijak jsem je neupravovala. Tak mě napadlo, když může pan Pavlásek tančit v TV a to úspěšně, navzdory tanečnímu umění, proč já bych nemohla vystavit své fotky zde na BB, navzdory fotografickému umění. Mno, někdo si třeba řekne, že je fajn, že u brány mi došla v mobilu baterka...

P.S. Divíte se, že mně obrázky to sluníčko přepálilo? Inu, vstávala jsem v půl dvanácté a na procházku jsem se vypravila  po snídani, po dvanácté hodině.

Hezký předvánoční čas, přeju.

P_20151206_130537.jpg

P_20151206_130903.jpg

P_20151206_131018.jpg

P_20151206_131026.jpg

P_20151206_131702.jpg

O11.08.jpg

P_20151206_132033.jpg

 

 

P_20151206_131910.jpg

P_20151206_132031.jpg

 JBS4ad912_LM_11_5129_VyLehradskA_tunel.jpg

 P_20151206_132138.jpg

P_20151206_132126.jpg

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)