Už tu snad bylo úplně všechno

pondělí 30. listopad 2015 15:07

Nedá se nic dělat, jsem ve věku, kdy se opakuju, moje děti si podle dětí oficiála Tříšky začaly ukazovat na prstech ruky, kolikrát jsem cosi už řekla, ale má to dvojí výhodu. Za 1. mi připomenou, že je to se mnou tak jak je a za 2., že samy mají stále výbornou paměť.   

Tentokrát si sama pamatuji, že jsem o tom, jak nás jako žáčky vodili naši pedagogové do kina Revoluce na válečné filmy, psala, jak jsem strkala hlavu za přede mnou sedící osobu, abych válečná zvěrstva odehrávající se na plátně, neviděla. Připomínám to proto, že v dnešní době můžou takové scény týrat citlivé dušičky tak akorát v batolecím věku a to si nejsem jistá, protože je to proti dnešním scénám čajíček.

Já se dodnes vyhýbám drastickým filmům, na internetu nespouštím žádná šílená videa, pokud se mi neotevřou samy, jako to dělá Facebook, pokud přes zveřejněné video přejedu myší, když roluji níže, či výše, na internetu čtu většinou titulky, ty dryáčnické jsou obzvláště výživné. Kdekdo namítne, no a co? Lidi to chtějí, lidi se v tom vyžívají, jinak by o tom novináři nepsali, obrázky či videa o tom, jak se čtvrtí lidi zaživa, smrt v přímém přenosu, ukamenování žen, trýznění kohokoliv…

Název filmu mluví za vše, přesto jeho návštěvnost byla obří – “Texaský masakr motorovou pilou”. Z recenze: Nesporně napínavé, přesto místy zbytečně hnusné a zvrácené. Fakt, že je film provázán se skutečností, mu dodává příjemnou pachuť, celé se to ale rozpadne jako domeček z karet, když se začnete moc ptát, jak tohle či tamto hrdinka dokázala a především proč to dělala. Mě by nikdo nedostal ani na předskokanské reklamy…Inu vdolky, holky…

Nevím, co už může překonat něco tak šíleného, ale přesto je to možné. Od středověku jsme se jako lidstvo asi moc nezměnili. Inscenované zápasy zvířat s lidmi, zápasy zvířat mezi sebou, to vše až na smrt, divadlo, kde některým divákům žhnou oči. Filmy se točí převážně psycho (neplést si s bezvadným filmem Psycho), matka pije, otcové houfně utíkají od rodin, děti hulej trávu, píchaj si pervitin, kradou, vraždí své kantory a spolužáky jen tak, protože je jen naštvou, ano je to podle skutečnosti a filmy jsou výdělečné, ale všichni přeci nechtějí jen takové zoufalosti. Naposledy, kdy psychologický film nebyl natočen jen účelově, ale opravdově promlouval, byl “Pojedeme k moři”, od herce a režiséra Jiřího Mádla (kdo by to do něj řekl?).

Docela bych si dala příběh, kdy je rodina normální, děti se pohybují v nemilitantním kolektivu, zápletka třeba i psycho, ale s dobrým koncem, prostě takovou pohádku, milou, ale ne podprůměrnou. Něco tak příjemného jako “Prázdniny v Římě”,  i když to zrovna o rodině není. Spousta lidí se uchyluje k romantickým filmům, i když najevo by to nedala, anžto by tací romantici byli za slabocha. Nebo se uchylují ke starým filmům, nemusí to být jen k těm českým. Kde je nějaký filmový příklad kamarádství? Soudržnosti? Hrdinství? Galantnosti k ženám?

Všechno přeci není o penězích, věčném zaklínání, že na kdeco nejsou.

Mám radost, že se točí filmy z dílny Pixar. Mám je moc ráda, alespoň něco.

Tak co chci vlastně říct, kázat a mravokárnit nemíním, jen jsem si “poplakala”, protože uznejte, koupíte si knihu s takovým příběhem -  Místo v porodnici porodila syna na záchodě. Teď o orgasmickém porodu vydává knihu.

Článek jsem si mimořádně přece jen, byť  zběžně, přečetla, nedočetla. Sepsání knihy zdůvodňuje autorka tím, že (má slova) to dělá proto, aby ženy byly vzdělanější a více v obraze o porodech. No, potěš pánbu, zlatá knížka Naše dítě.

Prosím, napište mi do diskuse, zda byste si pořídíli takové maturitní tablo a jaký na něj máte názor. Možná je to hoax, ale to je jedno. Kdosi do komentáře na Facebooku, odkud obrázek je, napsal: Bylo by zajímavé jaký obchod dívky studovaly. Tak, tak :-)

2Ye.jpg

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)