U d a v a č i

neděle 14. červen 2015 12:01

Definice udavače nám říká, že takový člověk tuto činnost provozuje pro vlastní prospěch. Je to příliš vágní a nevystihuje to podstatu tohoto hanlivého označení. Např. dítě, když je šikanováno a svěří se učiteli, nebo jiné osobě, učiní to pro svůj vlastní prospěch, ale nic hanlivého v tom nelze vidět, protože vlastně prosí o pomoc. Zrovna tak, jako když napadenému člověku voláme o pomoc číslo 158. Někdo může namítnout, že to není udání, ale oznámení. Jaký je v tom rozdíl? 

Bylo krásné, slunečné, jarní počasí, když jsem tenkrát vyšla na Žižkově z domu, kde se nachází státní archiv. Byla jsem šťastná, že svítí slunce, všechno kvete a mně, i kdyby mě někdo nakrásně z něčeho obvinil, že za to nehrozí smrt, jen nepříjemné popotahování. Zkrátka, že  žiju zrovna v této době, i když si o lidech a jejich vlastnostech nedělám velké iluze. Už dávno se na ně nedívám černobílým pohledem, jako v raném mládí, kdy byli lidi jen zlí, nebo dobří.

V archivu jsem bádala po osudech jedné doplňující postavy pro svoji knížku o výjimečné ženě, kterou ne a ne dopsat. Zavalila mě lenost, či dnes módní, prokrastinace. V rámci tohoto bádání jsem narazila na složku, která sice nebyla moc tlustá, ale ani moc tenká. Rozhodně byla ale výživná. Byla to složka udavačských dopisů z před a po začátku války.

Přečetla jsem pár uctivých dopisů tzv. loajálních občanů a zmocnil se mě děs a hrůza, čeho všeho jsou lidi schopní (ano, ačkoliv to byly dopisy z minulosti, píšu v čase přítomném). Našla jsem si číslo dokladu, které jsem potřebovala a dál nebyla schopna tuto složku číst.

Archiv ukrývá mnoho lidských osudů, některé by stály za jejich zveřejnění, ať už se jedná o špinavé, či hrdinské činy.  To všechno jsem uložila dozadu do paměti, překryly to nové a nové vjemy, zážitky, události. Až teď, když se na na Facebooku objevily udavačské dopisy převzaté z archivu, vzpomněla jsem si na svůj zážitek a rozhodla se, že vám dva ukážu.

V první řadě bych chtěla říct, že nevím, zda lidi v roce 1941 věděli, jak se nakládá s Židy, zda si uvědomovali, že je svým udáním posílají na smrt, k mukám v koncentrácích, zda se jen nedomnívali, že svým sousedům takto jen zavaří a znepříjemní život, jako to lidé dělají po tisíciletí.

 udani11.jpg

 Udání, psáno tak krasopisně a pečlivě je z 29. září 1941, dne 4. října 1941, ráno, byla žena zadržena... Jaký prospěch pro vlastní osobu měl z tohoto udání ten muž?

Ta žena nepřežila: viz stránky 

A ještě jeden osud, pro změnu ze srpna roku 1945, tedy již po válce:

udani12.jpg 

A jaký prospěch pro vlastní osobu měl z tohoto udání tento muž? 

Jak to s rodinami dopadlo, nevím, odkaz chybí, ale že by rodina zůstala na živu, nebo v Čechách, to pochybuji. Také nevím, zda se něčím ty rodiny provinily, nevím nic, jen ten udavačský dops zde zůstal.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)