Recenze zajímavé knížky a P.S.

pondělí 23. září 2013 11:50

Knížka „Nepravidelný deník české rentiérky“ není prvotina autorky Nadi Dubcové. Na knižní trh vstoupila s kyticí svázanou z blogů, které psala od roku 2007 do 2008. Tato knížka vyšla pod názvem „Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše.“ Obě knížky vydalo nakladatelství pana Rybníčka - AKCENT,  

na své náklady, protože autorka by si nemohla dovolit vydat si knížky sama. To už tak u důchodců, nebo-li penzistů, nebo-li, jak autorka nazvala skupinu gerontů vznešeně, rentiérů, bývá. Pan Rybníček, zkušený vydavatel usoudil, že obě knížky stojí za to vydat a že na nich neprodělá.

 K velké radosti autorky, obě knížky koupily i knihovny a ona dostávala milé a kladné odezvy.

Tvorba autorky spočívá hlavně v tom, že se umí podívat na svět humornými brýlemi, její texty popisují denní události s nadhledem, i když jí bylo někdy hodně do ouvej. Humor a nadhled pomáhá v životě daleko víc než pláč a kvílení.

 Obzvláště druhá část „rentiérky“ je povedená, autorčiným filozofováním, např. o malých městech, zde konkrétně o jejím rodišti Vysokém Mýtě.

 Knížku bych doporučila nejen rentiérům, ale i mladší generaci, protože zážitky, které se autorce dějí souvisejí i s jejími vnučkami, které jsou samozřejmě nejkrásnější, nejchytřejší a také nejvypečenější.

Chcete-li si udělat útulný čas, stačí se zahrabat do deky, mít při ruce dobrý nápoj, čokoládu či bonbonky, nebo si vzít knížku na dovolenou. Super čtení, jak potvrzuje čtenářka Blanka, která autorce zaslala foto z dovolené.

 Co jiného dodat? Knížka se mi moc líbila a doporučuji ji všem, kdo chce mít dobrou náladu.

 blanka2.jpg

Ukázka z knížky:

 Vánoční dojmologie – 15.12.2010

 Skoro každý píše o Vánocích, jen já jsem kupodivu za ty tři roky o nich nepsala, jen s výjimkou jejich příprav – úklidu a pečení. Vánocům nemůžou konkurovat Velikonoce, Vánocům nemůže konkurovat žádný svátek v roce. Jsou tak posvátné, jako v Indii posvátná kráva. Je to čas, kdy se lidi houfují, domů se přivážejí samostatně bydlící dědečkové, babičky, pradědečkové i prababičky, vrací se ze světa děti, pokud to jenom trochu jde, ke stolu se zvou opuštěné tety, strýcové a vůbec opouštění příbuzní, mnohdy i známí a nemocnice se vyprazdňují alespoň na Štědrý den, když to nejde až do Silvestra.

O Vánocích jsou naše srdénka tak otevřená doširoka, že je pamatováno i na bezdomovce nejen cukrovím, salátem kterého bylo vyrobeno moc a stejně by se vyhodil, jakožto i rybou, kterou malé děti odmítly jíst a nějakou tou pětkou na léčebný nápoj proti zimě. Naše peněženky se jako zázrakem otvírají, když z televize zazní dojemné vyprávění a zpěvy z kostela a přispíváme na kdeco. Broukáme si koledy, někteří z nás u toho slzí, zkrátka jsme na měkko.

 Pamatuji jeden příběh vánoční, vysílaný v televizi, jak se na Štědrý den, po štědrovečerní večeři oběsila, do té doby s osudem smířená, osamělá paní, kterou neměl kdo pozvat ke stolu. Tato paní si spokojeně, i když promořená vzpomínkami připravila tradiční jídlo, do uklizeného a vyzdobeného bytu, zapnula televizi s očekáváním krásného vánočního programu. Od té chvíle co, promluvila hlasatelka a ostatní účastníci vánočního programu, se stará paní stávala smutnější a smutnější, až nešťastnější a nešťastnější, přecházejíce do temně depresivní nálady, protože televizní program se ubíral samým slzením nad opuštěnými lidmi, zkrátka jedna tragedie za druhou, až se i do té chvíle duševně vyrovnaná paní, rozlítostnila nad sebou samou až k smrti. Byla to sice nadsázka, ale je to tak, že Vánoce dokážou, za přispění jiných, nebo i nás samých, navodit u slabších jedinců depku jako blázen. Nevím, co říkají statistiky o počtu vánočních sebevražd, ale troufla bych si říct, že to nebude malé číslo.

Já jsem povaha bojovná a tak i když někdy propadnu trudnomyslnosti, pláči a kvílení, tak se zvednu a táhnu životem dál, přesně v duchu nastoupené cesty, tím slzavým údolím. Jakmile se člověk podá vlastnímu neštěstí, je ztracený. V tu chvíli, kdy propadá těžké depresi a zvažuje pod tlakem velké bolesti i odchod z toho údolí, měl by mít tolik síly, aby si řekl, že za nějaký čas, ten čas je milosrdný a naše trápení obrousí, i když jej neodstraní. Neseme si životní cestou všelijaké rány a po nich jizvy, ale také šťastné chvíle a je to tak, že když se jednoho dne hroutíme a pláčeme, že třeba za rok se smějeme a jsme šťastní. Přesně to se mi kdysi přihodilo. Za rok po těžkém traumatu, téměř na den, se jedné úplňkové noci, narodila, z měsíčních paprsků utkaná, Karolína. To bylo radosti na Starém Bělidle, ééé co to plácám, na Jižním Městě.

 P.S.

Je čas, alespoň na čas, zavřít dveře. Dám prostor jiným blogerům, kteří jsou na rozdíl ode mě kvalitnější a nekazí čtenářům vkus. Rozbaluji čokoládový dort, zavírám oči, lámu jej a vychutnávám si jeho sladkou chuť.

cokodort.jpg 

 

Naďa Dubcová

Petr PokornýPani Dubcová, také pamatujete?12:533.10.2013 12:53:26
ZipTo PS jsem nějak přehlédl...13:3625.9.2013 13:36:21
matkaPrůvan?00:0625.9.2013 0:06:58
Krejčí Kobylka z Dobrušky, nepolitikPaní Naďo ,23:3524.9.2013 23:35:21
Jiří HermánekJá Tě, Naďo zdravím z práce. Proč bych se měl23:1424.9.2013 23:14:36
Naďa DéDíky, za16:1424.9.2013 16:14:44
ZipHezké, vtipné...22:1223.9.2013 22:12:48
NULITak to já Tvému rozhodnutí rozumím,20:2323.9.2013 20:23:33
Naďa DéAno, pane Kouřile,14:1423.9.2013 14:14:13
Jan KouřilJe škoda,13:5823.9.2013 13:58:05
Jan KouřilJe škoda,13:5823.9.2013 13:58:04
Jan KouřilJe škoda,13:5823.9.2013 13:58:03
Jan KouřilJe škoda,13:5823.9.2013 13:58:02
Blanka:-):-):-)13:5023.9.2013 13:50:07
Milan JirásekHezký den.11:5823.9.2013 11:58:39

Počet příspěvků: 16, poslední 3.10.2013 12:53:26 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
11,20 (VIP)

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.