Někdy člověk volá o pomoc, ale blbě

úterý 17. září 2013 22:22

Taky jsem viděla to video s tou uječenou babou, ta paní ječela proto, že ječet potřebovala, ten kufr byl spoušťák, jestli měla vypito, nebo je psychicky nemocná, nevím, ale spíš to vypadalo, že volala o pomoc.  Každý svoji obtížnou situaci řeší po svém, třeba takhle:

V poslední době žila tak hekticky, že na ní začaly plandat i těsné džíny. Ráno musela být na minutu přesně v práci, což její školní dítko nechtělo chápat a vůbec se nesnažilo urychlit ranní ceremoniál. Naopak jej tvrdě narušovalo, odmítalo vstávat po dobrém a po bytě se vleklo napůl spící. To druhé, školkové vstávalo s chutí, ale chtělo si hrát a těsně před odchodem prohlásilo, že chce kakat. Vypravila obě děti, srkla si čaje a hajdy s oběma do školní družiny a školky. I když měla k dispozici auto, do práce toho dne přišla o pár minut později. Šéf se mračil a řekl jí, že si to napracuje. Tady ještě neznali klouzavou pracovní dobu, ale vlastně ji aplikovali, bohužel se stresovým doprovodem.

Pracovní den byl celý uhoněný, všechno mělo klapat na minuty a občas se vloudil prostoj. Po skončení pracovní doby musela setrvat o něco déle a když už chtěla vyrazit pro děti, zjevil se šéf a začal jí promlouvat do duše. Byla jako závodní kůň na startovní čáře a nedočkavě podupávala. Konečně ji milostivě propustil. Pod jednou pěnou objela školu a školku a všichni pak jeli do hypermarketu nakupovat. Nejen, že to doma vypadalo jak u snědeného krámu a proto byl nákup náročný, ale musela ještě koupit dort a chlebíčky pro tchána k narozeninám. Ještěže dárek obstaral její muž. Nervózně proběhla obchod, hodiny splašeně pádily a ona věděla, že ji čeká příprava večeře a úkoly s prvňákem, povídání s malým, studium angličtiny a ještě příprava na ranní snídaňové show. I když každý den nedělala velký nákup, zažívala stresové situace denně, protože muž chodil ze zaměstnání pozdě večer, sám toho měl dost a vše leželo na ní. Někdy neměl ani jeden z nich chuť na lásku, přestože se měli rádi.

Zaplatila, naházela nákup z pásu do košíka, bonbóny a čokolády, které jí tam přihodily děti, aniž si toho všimla a dorazily k autu. Chlebíčky, dort a kytku dala na zadní sedadlo vedle dětí, protože v kufru už nebylo místo.Zvýšeným hlasem urovnala spor dětí o blbost a sedla za volant. Dojela k závoře, vložila kartičku do automatu, aby se závora otevřela a … nic. Závora ji nechtěla pustit. Ještě párkrát kartičku vyndala a znovu vložila a stále nic. Věděla, že bezplatný čas nepřekročila a zmocnil se jí zmatek. Co teď? Za ní se tvořila fronta, řidiči troubili a ona s tím nemohla nic dělat. Co teď? Co proboha teď?

Najednou se v ní něco zlomilo, požádala staršího, aby jí podal krabici s dortem, otevřela ji a před užaslými pohledy svých dětí začala dort lámat a jíst. Bylo jí úplně jedno, že řidiči ze zadních aut jí klepali na okénko, vychutnávala čokoládový dort, olizovala i drobky z koutků úst a v její duši se rozlil nádherný pocit klidu a míru…

 

 575248_570663249665086_1559031084_n.jpg

 

obrázek z Facebooku

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)