Zámek plný spisovatelů

pátek 12. říjen 2012 21:45

Vyskytla se zde otázka, kdo je to spisovatel a kdo si tak může říkat. Nabízí se jednoduchá úvaha, že spisovatel je každý kdo spisuje. Nemyslím si to, paní, co si doma šije modely podle časopisů, také není  švadlena. Další možnost je ta, že ten, kdo se spisováním živí (někdo mu vydává knížky, za které mu platí, tedy má z nich zisk), je spisovatel. Ale ani tohle není správná definice.

sp1264428098hrabal.jpg

Na téměř každou činnost, kterou se člověk v našem státě živí, musí být nějaký doklad o vzdělání v oboru a následně živnostenský list, či být něčí zaměstnanec, i když daňový zákon počítá i s uměleckou činností bez vzdělání a ŽL. Zde je jasné, že jsou to mj. právě spisovatelé, kteří nemají ani nižší, či vyšší školu spisovatelskou. Ale ani lehké ženy a jejich pasáci nemají živnostenský list, o příslušném vzdělání nemluvě a přesto se úspěšně živí a dokonce na ně daňové zákony nějak zvláště nepamatují (alespoň nevím o ničem).

Definici kdo je spisovatel jsem nikde nenašla, tedy tu oficiální. Uživit se jako spisovatel není jednoduché, je to přímo složité. Je jen pár vyvolených a nemusí to být zrovna ti nejlepší.

V dřívějších dobách bylo jasno. Spisovatelé měli svůj zámek na Dobříši a svůj Svaz spisovatelů. Oficielně bylo tedy jasné, kdo je spisovatel. Ale i v těchto dobách byli spisovatelé, kteří tak nebyli oficiálně zváni, přesto byli špičkoví. Namátkou, Josef Škvorecký, Ivan Klíma, Bohumil Hrabal. Rovněž renomovaní spisovatelé, kteří se živili poplatně době, nemuseli být uznáváni a také kupováni čtenáři, i když byli vydáváni v tisícových nákladech, ale skončili ve sběru, či co já vím kde jinde.

Spousta lidí si myslí, že nejjednodušší forma obživy je, sednout za komp, pěkně v teple, s kafem, někdo s cigárem, či s něčím alkoholickým a klást slova (někdo dokonce i myšlenky) na virtuální papír. Panečku to přeci zvládne každý, kdo se umí trefit na klávesnici do správného písmene. Je mu jasné, že existují vydavatelé, kteří se o jeho dílko poperou a zaplatí mu víc než štědře.

A tady jsme u toho, že ten kdo něco vydá, stane se spisovatelem (!?) a ihned obdrží i přídavné jméno. Začínající, dobrý, špatný, nezajímavý, suprový, chudobkový, šílený, bezvadný, oblíbený atd. Aby se o něm vůbec vědělo, musí splňovat nějaká ta kritéria, tedy mít dobrou reklamu, křtiny knihy, ale s možností pozvat širokou veřejnost, být mediálně známý, aby se o jeho díle dozvěděla média atd. Jinak je to skoro na kočku. Jinak si sice splní svůj sen, že se o něj skutečně vydavatelé poprali, ale to je tak všechno. Hnije na pultech mezi záplavou knih a pláče krvavé slzy. J

Kam jsem se tedy s touto úvahou dostala? Prosím, neříkejte, že až tam, i když asi budete mít pravdu. Pokusila jsem se dospět k definici, kdo je to spisovatel.

Dospěla jsem k tomu, k čemu na začátku. Spisovatel je ten, kdo si to o sobě myslí a pak ten, o kterém to říkají jiní. Howgh.

skvorecky-fin-4f06c415d60b2.jpg

 Na fotografiích z internetu jsou spisovatelé. 

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)