Úplně nový, nevědecký poznatek

čtvrtek 15. březen 2012 18:30

jsem vymyslela vlastní hlavou, a prostřednictvím tohoto blogu jej nezištně tímto šířím široké (dlouhé, bystrozraké) veřejnosti. Veřejnost se srocuje u mého blogu v různém počtu, dosáhla jsem věhlasu i v cizích státech. Radost mám z docela slušných návštěv nejen z Čech, ale i z Kanady, Ameriky, Německa i Slovenska. Tak tak, teď jsem se ještě stihla trošku zpropagovat a pochválit. No, když to nikdo neudělá, tak musím sama :-)

 

56_446-231.jpg

Obrázek z této stránky-klik

Kde vzít oslí můstek, když mě nic nenapadá, abych se dostala k vlastnímu nevědeckému pojednání? Nejoriginálnějším nápadem je: „Budiž ostrý střih.“

Nedávno jsem řešila s jedním zahraničním dopisovatelem život po životě. Shodli (nebo neshodli?)jsme se na tom, že jestliže lze připustit nějaký takový jev, tak jedině tak, že by se jednalo o bezhmotnou energii, která by po naší smrti byla naše já a proháněla by se vesmírem. Kde konkrétně, jakými cestami by putovala, to nemám ještě probádané, ale určitě i na něco podobného dojde.

Mám problém s tím, že by si tato energie ponechala paměť, kterou získala během životní pouti. Když ji připustím, dostanu se ke zrození a zděděným vlastnostem po předcích.

Početí a vývoj plodu v dítě je zmapované a notoricky známé již v docela nízkém věku populace. Zatím co já jsem byla v této oblasti silně zaostalá, že se ani neodvažuji prozradit věk, kdy jsem načerpala patřičné informace, pro dnešní základkou povinné děti je vše objasněno jak houska na krámě.

Jenže jak je to s duší, vlastnostmi a zděděnými povahovými rysy?

Konečně se dostávám ke svému nevědeckému pojednání.

Těsně před tím, než přijde dítě na svět, rozvibrují se energie v jeho blízkosti a ty si předávají vibrace dál a dál. Je jen omezený čas pro předky ve formě těch energií, aby tyto podstoupily závod a dorazily včas před porodem. Ti, co jsou v hluboké historii rodokmenu, se už ani nenamáhají „běžet“, ví, že už by dávno nestíhali (předci). Ledabyle si povlávají kdesi a tak jen pár generací před novým zrozením uhání na místo, kde se dere jejich potomek na svět. Urychleně naplňují, nám neviditelnou kuličku (šém) svými vlastnostmi, kterými vládly za života a to jak kladnými, tak i zápornými (to jsou ty poťouchlé energie, tedy ti příbuzní, co byli za života nesnesitelní). Někteří nestihnou „doběhnout“ , ač jsou v blízkém okolí, takže nepředají třeba svůj hudební, malířský, či řečnický talent a človíček má smůlu. Je to fofr.

Finále. Dítě vyjde na svět, a s prvním nádechem spolkne kuličku a je hotovo. A pak, dělejte, co dělejte, máte doma strýce světoběžníka, nebo pradědečka s obchodním talentem. Podle toho, jak velký kus stihli v tom mumraji předat.

A teď mi někdo řekněte, že to není možné! Všechno je možné, ale já jsem stejně ráda, že je na světě tajemství smrti a zrození, které lidé nerozluštili. A jestli je rozluští, tak pak snad lidstvo vymře.

mimina_ilustrace_kojenci_narozeni_porodnice_denik_clanek_solo.jpg

Všechny už mají svůj šém, první je kliďas, potrpí si na dobré jídlo, druhý je ostýchavý, raději se nedívá, třetí je pěkně naštvanej a poslední dva jsou společenští braši. Ten poslední vypráví tomu předposlednímu, jak bude velikej. Možná budoucí prezident :-)

Obrázek vypůjčený z internetu.

 

 

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)