Virtuální svět

sobota 3. březen 2012 09:30

O tomto světě bylo napsáno spoustu úvah, jak kladných, tak i záporných. Často se tento svět přirovnává k vesmíru, protože se zdá být nekonečný. Je plný nástrah, ale i milých setkání. Je to jako ve skutečném životě, jenom zde lidi mnohdy nemají obličeje a svoji identitu schovávají za cizí. Jenže, je to jen o jméně.

M31.jpg

„Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“ (Shakespeare)

Ano, co je po jméně, ve skutečnosti ta anonymní identita je vlastně ta opravdová, která se projeví v plné nahotě, při jejich komunikaci se světem, protože někteří lidé ztrácí zábrany, když mají jen jakési jméno, které si zvolí. Tu svoji opravdovou, ve skutečném životě, umí takový člověk podat svému okolí s přetvářkou. Zde totiž vystupuje se svojí tváří, na níž si vytvoří masku, o které si myslí, že se lidem bude líbit a on tím pádem bude snadněji komunikovat.

Jsou lidé, kteří mají na svém obličeji patrné pochody svého nitra. Neumí nic maskovat, jejich duševní stavy se jim zračí na tváři, žal i radost. Jsou takoví nejen ve skutečném životě, ale i v tom virtuálním. A Ti jsou ve virtuálním vesmíru ohroženi jako děti, nebo děti našich dětí.

Facebook… Facebook je součást virtuálního světa. Varujeme před ním hlavně děti, někdy marně, marně, nevěří nám. Podceňují jeho anonymitu, protože si myslí, že když jsou doma, nic se jim přeci nemůže stát. Jsou důvěřivé a proto o to víc zranitelné.

Jak nazvat osobu dávno dospělou, která se chová jako dítě? Podlehne krásným slovům, nechá se houpat na vlně umně poskládaných slov do vzletných vět a na chvíli uvěří, že je to skutečný život?

Pokouším se pro ni hledat správné slovo, protože si nemyslím, že by byla hloupá a naivní, když se záplavou těch vět nechala ukolébat a žít s virtuální představou, jako by to byl život.

Ano, je to jen na nás, jak s takovou situací naložíme, jak se přebrodíme přes virtuální dravou řeku, plnou nástrah a nebezpečí její síly. Je to na nás, jakou zkušeností projdeme, kam až jsme schopni zajít, a to na obou stranách.

Než vyšla knížka Petry Braunové, „Klub radostí všedního dne“, měla jsem možnost sledovat, a diskutovat o vzniku jednotlivých kapitol. Co o té knížce říká Petra:

„Jako červená nit se životem podivínky Moniky, zakladatelky FB skupiny Klub radostí dnešního dne, táhne psychóza, která ji nutí manipulovat lidmi. Důvod jejího chování se snaží rozluštit svérázný Štefan, který v bizarní "hře" zkoumá její jednu chybu za druhou. Prostřednictví sociální sítě Facebook se jí daří ovlivňovat cizí životy. Další chyba na sebe nenechá dlouho čekat. Monice se situace vymkne z ruky. Podlehne vlastní paranoie a vystoupí z virtuální anonymity ... Nevím přesně do jakého šuplíku tuto knihu zařadit, tak snad "psychologický román s thrillerovými prvky"? Knihu jsem napsala na základě vlastních zkušeností s Facebookem :-).“

Je dobré si ji přečíst, ale předem říkám, že ani tento příběh nás některé, možná opravdu naivní a hloupé, neochrání před vlastní smutnou zkušeností a to bohužel, nejen virtuální, ale i skutečnou, která někdy bolí víc, než natlučené koleno.

161184_big.jpg

 

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)