Dýchá na nás 1. republika, byly jsme za Zitou Kabátovou

pátek 27. leden 2012 14:35

Salon Hany Podolské, módní impérium. Sháníme všechny možné i nemožné materiály, abychom si o ní udělaly co nejúplnější představu. Z internetu jsme vyzobaly už asi všechno, chystáme se do Uměleckoprůmyslového muzea a chceme ještě mluvit s někým, kdo ji zažil, kdo s ní přišel do styku.

podolska.jpg

Paní Hana Podolská, vypůjčená z internetu

Kdo my? Spisovatelka Petra Braunová – zde klik a já.

Hned napoprvé míříme hodně vysoko. Schůzku s paní Zitou Kabátovou dojednala herečka Jitka Smutná. Dnes nastal den D. Před návštěvou kupuje Petra květiny, já, vyzbrojená fotoaparátem a kamerou, mám v kabelce čokoládu a knížku se Zitiným životopisem, k podpisu.

Čekala jsem herečku v solo pokoji, obklopenou květinama a dárkama. Setřička nás zavedla na "dvoják" a my jsme obstoupily postel paní Zity Kabátové, na jejímž stole stála ohromná kytice bílých růží,  Krásně nás přivítala, „dobrý den děti“, hubeňoučká, s ručičkama jako hůlky, čisťounká, (což je zásluha péče oddělení eldéenky), hleděla na nás milá tvář s úsměvem. Vzala do svých rukou Petry a moji ruku a konstatovala, že máme pořádně studené ruce. Její stisk byl pevný a příjemný, její dikce je stále taková, jakou ji známe z dřívějších rozhovorů, člověk, se ihned podřizuje její osobnosti, vzhlíží k ní uctivě a s obdivem. Hned na začátku nám řekla, že jí musíme dávat otázky a ona na ně bude odpovídat.

Petra tedy začala s otázkami, já jsem se na moc dotazů nezmohla, protože mě paní Zita fascinovala. Po položené otázce zavřela oči, jako by se ponořila pod hladinu a lovila správnou odpověď, či vzpomínku. Pak oči otevřela a jasně a srozumitelně odpověděla.

Samozřejmě jsme projevily i zájem o ni samu, nejen o Hanu Podolskou a ona nám krásně vyprávěla své vzpomínky, byť jen kusé. Kdo ví, pokolikáté vyprávěla o Vlastovi Burianovi, o Oldřichu Novém a přesto  nám odpovídala ochotně a mile. Dovolila nám, abychom se s ní vyfotografovaly a pak jsme se pomalu loučily.

Paní , „jenom“ devadesátiletá na lůžku u zdi, obývající s paní Zitou pokoj, nás zastavila a světe zboř se, začala nám překotně vyprávět, že se učila šít s jednou kamarádkou, která pak nastoupila u paní Podolské jako švadlena. Dokonce nám na tu paní dala adresu. Tak jsme si ji taky vyfotografovaly a na chodbě jsme „padly“, jakou jsme zažily úžasnou náhodu, že v pokoji s paní Zitou ležela švadlenka s informacemi, po kterých se pídíme. „Život dokáže být občas milý, ale dělá to nerad“ – vypůjčila jsem si citát mého muže, jehož autor je Gabriel Laub /1928 –1998/.

Po cestě domů, plná dojmů z návštěvy stoleté a ještě ke všemu slavné dámy a z jejího vyprávění o životě za první republiky, jsem se stavila v obchodě pro něco k jídlu a tam jsem jen přiložila karu k mašince, ta zapípala, že je placeno, ani PIN jsem nemusela zadávat. Jo, pokrok je pokrok, ale ty staré časy, to byly časy…

zita2.JPG

 

 

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)