Trocha historie (BB) nikoho nezabije

pondělí 12. prosinec 2011 16:12

Můj muž měl dlouhá léta na skříňce vystavený citát: Příbuzní jsou jako horská krajina, nejlepší je na ně pohled z dálky.

Po čtyřech letech na BigBlogeru, byť s dvouletou přestávkou ve psaní, nikoliv však v komentování druhých, jsem si uvědomila, že jsme taková virtuální rodina, s podobnými klady a zápory, které rodinné soužití přináší. Matka i otec jsou zde zastoupeni zřizovatelem Lidovky, jejich prodlouženou rukou jsou pak adminky, tedy něco jako bony, chůvy, či au pair, nebo-li óperky, slečny Gabriela Lukáčová a Miluše Trefancová.

Chůvy jsou to vcelku sympatické, protože moc neprudí, dávají nám i dost prostoru, abychom si příbuzenské hádky a pranice vyřešili sami, jen když už je toho moc, tak nás klepnou přes prsty, či vyhodí z „domova“, u někoho na převýchovu, u jiného definitivně. Samozřejmě, že nejsou spravedlivé, jsou to jenom lidi a ti nejsou z umělé hmoty. Chůvy taky musí bdít nad výchovou, jakou si představují rodiče, jinak by štandopéde šly…

A teď ty děti. Jako první blogerské dítě se zde 23.4.2007 virtuálně narodil pan Štěpán Hájek, dítě velmi povedené, které své rodiče opustilo moc brzy, šlo do světa po dvou letech, zde na něj odkaz-klik.

Už v květnu 2007 se BigBloger rozrostl o kupu dětí, z nichž někteří píší dodnes. Ty dosud píšící květnové, stojí za jmenovité připomenutí.

Václav Vít, Mirek Toms, Miroslava Nulíčková, Mgr. Václav Voznica, Tom Vild, Jiří Beránek, Jan-Matěj Rak, Petr Miklas.

Mezi hodné děti se zákonitě muselo narodit i nějaké dítě zlobivé, které za každou cenu tropilo nesnáze tehdejšímu vychovateli panu Štěpánu Hornovi, ale také pěkně prudilo i ostatní sourozence tak, že hrozilo, že se většina dětí pomlátí. Ano, byl to Ross Hedvicek.

Já, mírumilovná osoba jsem se s ním střetla v lítém boji už v roce 2007, kdy jsem se zastala jednoho chlapce, který mu poslal v soukromém mailu pár otázek, slušně bez postraních úmyslů. Pan Hedvicek ten mail zveřejnil ve svém článku a kluka na pomyslném třídním stupínku před všemi zesměšňoval a urážel. Jako správná ženská s mateřskými city jsem vytáhla do boje na jeho obhajobu a od té doby jsem se stala páně Hedvickovým nepřítelem.

Ten si pak neodpustill, aby do mě mlátil nevybíravými slovy. Někdy jsem se smála, jindy zase ronila slzy. Opravdové, ne ty virtuální. Dodnes pan Hedvicek tvrdí, že moje témata na blogu Lidovek jsou o pejscích a kočičkách, což mě už z míry nevyvede. Občas se podívám, co píše na svém soukromém blogu, a někdy se mi kupodivu jeho články líbí.

Zlobivých dětí, které se mezi sebou hádaly a praly, zde bylo víc. Některé zmlkly samy, jiné vyprovodily chůvy. Jako třeba pana Jiřího Hermánka. Ten nešel na převýchovu, ale rovnou dostal padáka navždy. Byly doby, kdy psal denně, někdy až tři články. Dopracoval se i k hrdému titulu VIP, ale pak už jen padal a padal.

Některé děti nás opustily nejen virtuálně, ale tak, že odešly z pozemského života. O těch, o kterých to víme: Irena Sehnerová, zde odkaz-klik a Michael Primas, zde odkaz-klik.

Po velkém, designovaném třesku BB se určité děti namíchly a utekly, jiné zase přibyly. Děti přicházely a odcházely, některé si myslely, že hned udělají díru do světa, že budou na špici, a když se úspěch nedostavil, zmlkly, jiné to přestalo bavit, další šly ke konkurenci, jiné přestaly mít čas, zkrátka důvodů stopadsát.

Jak jde čas, i teď se odchod ani příliv dětí nezastavuje, přichází děti nápadné i nenápadné, zajímavé i nezajímavé, bojovníci či mírumilovné, chorobně ctižádostivé i nesmělé, zkrátka pestrá směs.

Ačkoliv už blogy tolik netáhnou, zůstali nám věrní čtenáři, věrní komentátoři , kteří také patří do rodiny, jako bratranci, sestřenice, strýcové a tety, ke kterým se přidávají noví, kteří nás objeví náhodou, nebo na něčí doporučení a ke všem těm mám velkou prosbu. Nenechávejte si pro sebe váš názor, alespoň já netrpělivě čekám na váš komentář, na vaši reakci. Nemůžu mluvit za ostatní, ale určitě je většina, která na vaše projevy čeká.

A tak vás prosím, neřiďte se tím citátem, že příbuzní jsou jako horská krajina a nejlepší je na ně pohled z dálky.

P.S. BigBloger je mimořádný blog, má svého úctyhodného pamětníka, pana Jana Kouřila, zde odkaz-klik. Takového hned tak někde nemají.

Naši budoucí blogeři

mimco.jpg

To jsem toho blogeše krásně namíchnul, to se mi to povedlo

mimi.jpg

Co si to ten blogas dovoluje, slyšíte mě? Ať vypadne, sprosťák jeden!

miminko.jpg

Jsem nejlepší, jsem VIP

mimon.jpg

Pche, na mě si nepřijdete, jste takhle malincí, všechny vás strčím do kapsy

mimino.jpg

Jste nudný, jen počkejte až něco napíšu já

mimo.jpg

Příšerná společnost, co si o sobě vůbec myslí?

Obrázky vypůjčeny z internetu.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)