Co kdybych si koupila přízi?

sobota 3. prosinec 2011 20:20

♥♥♥

Nevím proč se mému muži tak strašně nelíbily háčkované dečky, to jemné krajkoví, všelijakých tvarů a vzorů. Jeho teta Tonča (i já jsem měla tetu Tonču) vytvářela od malých deček pod vinnou skleničku po velké pokrývky na stůl a dokonce i záclony a povlaky na polštářky. Pravda, ty záclony byly ze silnější příze, asi aby rychleji přibývaly. Od mužovy tety Tonči jsem byla obdarována několika dečkami na konferenční stolek a vždycky jsem musela vybojovat jejich vytažení na světlo boží, tedy na ten konferák. Je pravda, že bylo docela náročné o takovou dečku pečovat, protože po jejím vyprání se musela dávat do mandloven prádla vypnout, ale stálo to za to. Teta vyráběla dečky pouze sněhobíle bílé, jen někdy vytvořila dečku ekri. Ekri dečky se mi líbily skoro víc než ty bílé, ale nebyla jsem poctěna, dostala jsem jen ty sněhobílé. Když tato háčkovací teta Tonča zemřela, zdědili jsem po ní ještě oválný stůl a 3 veležidle s opěrkami. Ty dečky na ten stůl padly jak ulité. Bodejďže by ne. Vždycky, když jsem udělala sváteční prostření s dečkou, muž brblal, ale přežil to, uměli jsme jeden druhému ustoupit, zvláště pak, když šlo o takové blbosti.

Moje babička zase krásně vyšívala, dokonce i na kšeft. Tehdy byla móda vyšívání monogramů na výbavy pro nevěsty a ona to opravdu uměla. Zdědila jsem malý ubrus (také velikost na konferenční stolek), tři kapesníčky s mým monogramem, ubrus na velký stůl a k němu ze stejného materiálu ubrousky. Vše krásně vyšívané. Nevím jak je to možné, ale ubrousek mám už jen jeden, ubrus ne, kapesníček mi zbyl taky jen jeden, jen ten malý ubrus mi zůstal, asi proto, že jsem jej dávno před lety přestala používat. I když je to prvotřídní materiál, měla jsem strach, že bych o něj přeci jen praním mohla přijít. Dečky už také neprostírám, ani nevím, zda je ještě někde umí vypnout.

Tyhle ručně dělané věci mají svoji duši, kterou tam zaklely šikovné prsty vyšívačky, mojí babičky, které trpělivě přidávaly stehy jeden jako druhý, krásně pravidelně a jemně, jak takové plné vyšívání vyžaduje. U háčkování dbala teta Tonča, aby bylo jedno očko jak druhé, stejnoměrně utahované a vzorek byl krásně pravidelný, aby se srdce smálo.

Pokaždé, když beru do rukou ty ruční práce, cítím zvláštní pocit, jakoby ty trpělivé pracantky byly zase se mnou. Na co asi myslely, když ty věci tvořily? Tušily, že se s těmi jejich výrobky budou těšit i další generace po dlouhá léta?

Jsou umělecká díla převelikých hodnot, prezentovaná v muzeích, galeriích, sbírkách, kdy se někdy vydražují za astronomické sumy. Některá díla, aniž bychom si to někdy uvědomili, máme doma, jejich hodnota je penězi nevyčíslitelná.

Jak jsem dělala pořádek ve věcech, našla jsem úzké háčky na háčkování. Co kdybych si koupila přízi, návod na dečku a dala se do toho?

bab1.jpg115.jpg

Moje babička                                 Teta Tonča sedící, vedle ní stojí matka mého muže

Barety jsou dneska v módě, asi si jeden taky koupím :-)

 

 

Naďa Dubcová

LudmilaMoje maminka11:1627.2.2012 11:16:25
VendyKrásná nostalgie22:377.12.2011 22:37:03
BlankaJa som si ihlice kúpila...18:516.12.2011 18:51:06
zuzanazajicovajéééé...09:425.12.2011 9:42:55
NaďaSlovo nikdy17:574.12.2011 17:57:25
Lída V.Moje babička háčkovala a paličkovala.11:274.12.2011 11:27:29
Naďa********10:084.12.2011 10:08:54
Marek TrizuljakKrásné08:174.12.2011 8:17:02
HelenaO ruční práce22:013.12.2011 22:01:15
Honza Marek, KanadaTo výšívání21:383.12.2011 21:38:49
NULIAni na jedno21:203.12.2011 21:20:29
J. H.To já jsem prosím jako dítě vyšíval20:303.12.2011 20:30:38

Počet příspěvků: 13, poslední 27.2.2012 11:16:25 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
12,17 (VIP)

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.