Chodící busta

středa 30. listopad 2011 15:10

Chodící busta se ze mě stala přesně v pondělí ráno v 5.30 hod,

kdy jsem se pokoušela vstát z postele, abych vypustila škrábajícího psa na dveře do zahrady a věnovala se i já, ovšem za jinými dveřmi domu stejné činnosti jako Ela. Vstávání šlo velice ztuha, musela jsem podržet svoji hlavu oběma rukama a odrazit se od postele loktem, abych mohla na posteli nejdřív usednout a pak vrávoravým krokem, v poloze jako bych spolkla pravítko, dokončit zamýšlené činnosti.

Moje babička by ze mě měla radost, protože bych konečně vyhověla jejímu kárání: „ Naděnko, nehrb se, nebudeš se líbit žádnému hochovi.“ Nemínila jsem se už ve svých 13 letech líbit žádnému hochovi, také jsem si ani hocha nevzala, ale správného mužského, který se vyklubal ze správného kluka, ale nic to nemění na tom, že by ze mě babička měla radost.

 

nadrazi.jpg

I jako vdaná se hrbím... Foto je z doby, kdy když mě, stojící zády někdo oslovil, tak mi řekl - slečno a když jsem se otočila, říkal mi mladá paní, což jsem dodnes.

I když jsem v minulosti mívala potíž s krční páteří, později s bederní a ještě později s páteří hrudní, to co se přihodilo tohoto pondělního rána, tak to byl pro mě úplně nový úkaz. Měla jsem pocit, že mám ještě jeden malý mozek, který při sebemenším pohybu hlavou (no, pohyb, jak se to vezme) moc bolel jak čert a nutil mě vydávat sykavé zvuky a užívání ne příliš spisovných slov. Krk přestal otáčet hlavou v jakékoliv poloze i o milimetr a tak jsem opravdu vypadala jako chodící busta. No na piáno, či na příborník v parádním pokoji byste si mě sice neposadili, ale jinak perfekt práce.

Mobilem přivolaná dcera, která je u nás pasována na rodinnou lékařku řekla velmi rozumnou větu, musíš na neurologii. Kupodivu jsem se ani nebránila, protože povětšinou si stanovuji diagnózu i léčbu sama a nechala jsem se na tu neurologii dovézt. Po slabé hodince čekání jsem přišla na řadu, slušně pozdravila záda paní doktorky, klofající cosi do pécéčka, záda můj pozdrav opětovala a dala mi dotaz, co vlastně na nich chci. Stále vestoje jsem sedícím zádům vysvětlila, co mě k nim zrovna to pondělí zaválo. Záda mi počala dávat dotazy a občas se pohoršila nad mojí rozevlátou a nespecifikovanou odpovědí. Např., když jsem na dotaz, od kdy mám ty potíže, odpověděla rozmáchle, no asi týden se k tomu schylovalo a chtěla jsem dále líčit, jak se na mě ty bolesti plíživě roztahovaly, tak záda vybuchla - no co je to schylovalo se? Lekla jsem se a začala jsem odpovídat jako na vojně. Řekla jsem si, pozor, Naděno, tady je těžké ovzduší, nejsi u své trpělivé, usmívající se paní doktorky, žádné kudrnaté věty, jen fakta! Co kdyby paní doktorka sekla s pécéčkem a odešla do fronty k ministrovi o zvýšení platu?

Po uspokojivých odpovědích na otázky se paní doktorka zvedla od počítače, nařídila mi svléknout se do prádla, „i ty ponožky!“ houkla na mě, když jsem si je nechala a zároveň s opovržlivým pohledem dodala, kolik vážíte? Špitla jsem cifru, podle instrukce se položila na záda, po vyšetření pak malinko vystrčila zadek pro injekci, sebrala zprávu, recept, naházela na sebe oblečení a odsunula se do čekacího pokoje, jak čekárně říká jistá postava z povídky Jousefa Škovoreckého, „Trip do Česka“, kterou kouzelně čte pan Jiří Ornest.

Lékařská zpráva konstatovala, že mám těžkou blogaci krční páteře, že mě paní doktorka převádí do laskavé péče obvodního lékaře a že bych měla po týdnu léčby předepsanými léky navštívit RTG.

Jedno musím paní doktorce uznat a to, že dnes je středa, krk začíná být funkční, a i když hlavou nepřitakám na znamení souhlasu ani náhorou, je to mnohem lepší a z busty se měním v člověka.

A co mě dojalo. Paní doktorka mi důrazně nabádala, ať si mažu zátylek a ramena Alpou-Francovkou a balím do šály. Žádné zázračné a drahé masti jak zlato a drahé kamení, ale naše poctivá, zlatostříbrná Alpa-Francovka, co s námi vstoupila do jednadvacátého století a jistě s námi půjde dál. Hip hip hurá!

Alpa1.JPG

alpa.jpg

Obrázek vypůjčen z internetu, z historie výroby Francovky, zde-klik

 

Naďa Dubcová

NaďaNějak moc13:341.12.2011 13:34:47
Naďa*******13:331.12.2011 13:33:42
NaďaLído, určitě máte pravdu,13:301.12.2011 13:30:10
zuzanazajicovano jo, to znám...10:491.12.2011 10:49:49
monika m.Fuj Váš10:101.12.2011 10:10:57
Lída V.Naďo,10:061.12.2011 10:06:57
Marek TrizuljakOd doktorů raději dál :-)09:041.12.2011 9:04:17
Naďa********06:391.12.2011 6:39:38
majakoňská mast23:2630.11.2011 23:26:14
Mirek T.Naďo, já měl letos v lednu také22:3230.11.2011 22:32:04
NULITak tohle je opravdu nedobré -20:4430.11.2011 20:44:55
NaďaDíky, Heleno,20:2530.11.2011 20:25:30
HelenaDneska se uopravuji,16:2830.11.2011 16:28:17
HelenaGratuluji k pohybu,16:2630.11.2011 16:26:30

Počet příspěvků: 15, poslední 1.12.2011 13:34:47 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
11,67 (VIP)

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.