Člověk by neřekl, čeho všeho je některý mužský schopný

úterý 27. září 2011 14:14

Můj muž je odjakživa ve vztahu k ostatním, i k cizím lidem, duše veselá, družná, bezelstná, dobrotivá a komu se dere na mysl, že tím pádem i hloupá, až blbá, i on bude mít možná pravdu, podle toho z jakého úhlu na to ten jistý kouká. Nevím kolik mužských by dokázalo takové životní "veletoče" jako on. Jeden z jeho parádních kousků důvěřivého frajera se stal počátkem sedmdesátých let, kdy jsem v létě dlela s naším prvorozeným synkem v Chotěboři, v domku jeho matky, aby měl náš malý špalík čerstvý vzduch z Vysočiny, a můj muž se tím pádem ocitl bez dozoru rozumné osoby :-).

motorka.jpg

Víkend co víkend jezdil za námi na motorce, která už něco pamatovala. Ta motorka byla tvrdohlavá jak stará anglická dáma a dojela na místo určení, jen když se chtělo jí. Už jsem kdysi psala o našem motorkovém výmazu u Tuklat, jak se mně doktor chirurg smál, když mně šil loket.

Po jednom příjemném víkendu nastal čas loučení, motorka hrabala nedočkavě kopytem, tedy kolem, abych byla přesnější, muž sbalil vajíčka, nějaký ten řízek a jiné poživatiny, vyšvihl se na oře zn. JAWA a již téměř za tmy, odfičel.

Zbytek mi vyprávěl dodatečně a mně dodatečně vstávaly vlasy na hlavě. Před Prahou, u lesa, téměř bez civilizace, milé motorce chcíplo světlo, což je banalita pro člověka, který s sebou vozí to, co má vozit, tedy věci na to, aby si něco podobného v cukuletu opravil sám. Už se nepamatuju, co přesně nebylo po ruce, ale jak se prý tak po tmě žmoždil s baterkou mezi zuby, vynořil se ze tmy chlap a položil mu otázku, zda jede do Prahy a zda by ho nevzal s sebou.

Můj laskavý manžel ani chvilku nezaváhal a sdělil mu, že když opraví to světlo, tak proč ne, aniž by o čemkoliv dalším přemýšlel. Žmoždili se tedy dva, pokoušeli se nahradit to co chybělo, ale nakonec se usnesli, že to teda nééjde. Sedli na motorku, chlap vzadu držel baterku v natažené ruce dopředu a tak dojeli do Prahy. Z chlapa v Praze vylezlo, že mu ujel vlak a tak mu můj muž velkoryse nabídl, aby se vyspal u nás.

A tak se taky stalo. Večer ještě stačili sníst řízky, co měl muž původně na dva dny, ráno bouchli pár vajec na snídani a pak se rozešli, každý po svém, aby se již níííkdy nepotkali.

Musím skromně podotknout, že můj muž měl velké životní štěstí, že si vzal mě. :-)

jirka2.jpg

Ilustrační foto motorky a dortu na perexu vypůjčené z internetu.

Foto z Prahy autorka.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)