Na velikosti záleží

středa 7. září 2011 12:02

Začnu ze široka, ale jen malou chvilku, nějaký ten oslí můstek po cestě přijde.

obr_832.jpg

Někdy, a to spíše výjimečně, se dívám na pořad „Prostřeno“. Z některých reakcí účastníků se mi dělá mdlo, hlavně z těch, které (kteří) skoro žádné jídlo nejí a sdělují to každému hostiteli, nebo z těch, které (kteří) se vofrňují a dávají najevo, že jim nikdo nesahá ani po kotníky. Každý máme jiné možnosti bydlení, každý máme jiné zvyky, já se řídím heslem: „Domácnost musí být natolik čistá, aby byla zdravá a natolik špinavá, aby byla šťastná.“ Kdybych tam byla já, jakože nikdy ne, pak bych dala všem účastníkům po 10 bodech, protože ta námaha a ty nervy u vaření tak vysoké ocenění zasluhují. Jenže, to by byla nuda, nebyla by to soutěž.

Ovšem, kdy jsem se dívala celý týden, to bylo, když soutěžil náš blogerský kolega, pan Milan Lajdar. Kdo neviděl, měl by šupajdit do primáckého archivu a shlédnout alespoň ten díl, kde byl hostitelem on. Stojí za to vidět i celý týden, kde byl hostem, ale na to asi nikdo nemá čas. Myslím si, že ho nikdo nepředčil.

Skoro víc než jídlo mě v tomto pořadu zajímá stolování. Pro domácnost není nejdůležitější televize, nebo pécéčko, ale stůl. Jsou domácnosti, které místo stolu mají jen barový pultík pro dva, protože větší by se jim do bytu nevešel. Je to smutné, protože když mají dítko, tak se všichni u toho prkna k jídlu nesejdou. V primáckém pořadu je opravdu na co se dívat. Někdy jsou stoly vyšperkované do každého detailu, barevně sladěné jak od profesionála, někdy je příbor složen z několika variant, co hostiteli doma zbylo, no zkrátka, je to pestrá podívaná.

(Oslí můstek :-) ) Na velikosti stolu záleží. Když přijdu do restaurace já s někým, samozřejmě hledáme stolek pro dva, i malý stolek, pro čtyři je nevhodný, protože při jeho plném obsazení se moc ve dvou povídat nedá. Jindy hledáme velký stůl, když jde celá banda, jako třeba o vánočním setkání s babama z bývalé práce. A je to tak i doma.

Máme velký stůl. Tak velký, že se k němu po jeho rozložení vejde i 12 lidí. Scházíme se kolem něj několikrát do roka a já jsem ráda, že takový stůl máme, i když po většinu času je složený a sedáváme u něj dva naproti sobě, takže musíme mít na stole 2x sůl a 2x pepř. Stále ještě nejsme hluší, abychom se přes stůl neslyšeli a tak nám ten prostor nevadí. Po jídle se vždycky přesouváme ke stolku konferenčnímu, tedy pokud u nás nekafuje hafo lidí. Pití kávy stále považuji za obřad a umím si ji vychutnat. Jsem prostě kafová. Pít kávu a hrnek si držet nohama, jako děvče na perexu, to je tedy umění (foto z internetu).

Ale zpět ke stolům. Když má člověk velký stůl a kolem toho stolu koho posadit, nebo malý, útulný, jen tak pro dva, pak je život bájový.

 

bb4baa6f9b_68847683_o2.jpg

 

Obrázky zde uveřejněné, s laskavým souhlasem majitele, sběratele dobových pohlednic, Pavla T.

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)