Čas obchodních domů.

sobota 5. leden 2008 20:00

Dětský dům, hračky, dobrůtky, dětství

V minulém století, za našich mladých časů, jsem jako každá parádivá děva,  podnikala nájezdy za nákupem módního oblečení. V oněch časech to byl, alespoň pro „Pražandy“, nebo návštěvnice Prahy, docela úctyhodný pochoďák, zejména z důvodu, že se věci nenakupovaly, ale sháněly. Když jste vstoupili do obchodu a u nějakého pultu byla fronta, mohli jste vzít jed na to, že šlo o zboží z dovozu, ať  to byla kosmetika (hahaha, např. značka FA), nebo šaty, či dětské oblečení.

dummody.jpgMěla jsem nacvičenou nákupní (sháněcí) trasu, od Domku módy, přes Darex, Dům obuvi (BAŤA), pak Železnou ulicí – Femina a  Jugoslávská prodejna (kdeže loňské sněhy jsou), tam jsem se stáčela na Bílou Labuť, popřípadě Rytířskou ulicí – Mladá móda, nebo Dětský dům a ještě později na obchodní dům Kotva, nebo z té Železné do Perly a Tety a úplně nejpozději do Máje, nyní Tesco.  To vše pěšourem. Obchodní domy měly své fluidum, svojí architekturu, své milé a protivné prodavačky (i když stejné jako dnes) a v některých se dalo i pojíst. Do Máje jsem ráda chodila do posledního patra na brambory, špenát, sázené vejce, tuším, že za 6,- Kč. V Bílé labuti to byl buď párek, nebo salát zvaný vlašák, apod. Bílá Labuť dokonce hrála jednu z hlavních rolí ve filmu "Šťastnou cestu". bbila.jpg

bata.jpgKonfekce  byla rozvěšena na štendrech podle velikostí a typu, což bylo sice přehledné, ale také demoralizující, když jste viděli jeden model, v jedné barvě, na těch stovkách ramínek. Někdy se podařilo objevit těch pár dovezených kousků, takže jste pak při procházce Prahou nevypadali jak chovanci státního zařízení na vycházce za dobré chování. Pamatuji na úžasné šaty, narychlo  koupené v Perle, za účelem pozvání na svatbu. Přišla jsem, oblékla jsem, odešla jsem (ještě jsem samozřejmě zaplatila). Obchodní dům Perla měl dřevěné podlahy, které dobře vrzaly, ale ruku do ohně za to nedám. Možná si to pletu, ta banka místo Perly je tam už hodně dlouho.

V obchodním domě TETA byl „odkládací“ prostor pro děti, aby si  matky mohly v klidu nakupovat. Zajímavé je, že jak si toho moc z raného dětství nepamatuji, tak na tento dětský koutek ano, neboť jsem tam byla svojí matkou  "odložena". V Dětském domě byla zase školka pro děti zaměstnanců domu a lidé se na ně chodili přes sklo dívat, jak do zoologické zahrady.

Obchodní domy žijí dál, i když trochu jiným životem,  některé zcela zanikly, jako PERLA, TETA a Dům potravin, ale nové zase vznikly, jako např. IKEA. Ovšem o nějaké architektuře u IKEA škoda slov.

Lépe je na tom Dúm bytové kultury na Pankráci. Budova se stavěla deset let (!), mezi lety 1971 a 1981; po svém otevření byla označena za dům 21. století. V roce 2006 byla provedena rozsáhlá přestavba, zaměřená zejména na přístupnost (bezbariérovost).

Dnes sedneme do auta, přijedeme na parkoviště, vejdeme do obchodního centra a můžeme tam strávit celý den. Nakoupíme, pořídíme brýle, dáme si upravit účes, pojíme, na kafíčku posedíme, dortík slupneme.... Není to ono, ale pokrok nezastavíš. chodovo.JPG

 Tak ještě trošku technických informací

Nejstarší obchodní dům projektoval pro Prahu vídeňský architekt Theofil Hansen - dnes Benetton dříve Dům koberců a Dům elegance Na Příkopech, postavený v letech 1869 – 71.

Vrcholem předválečné architektury byl dům BÍLÁ LABUŤ,  Na Poříčí, od Jos. Hrubého a Jos. Kittricha (1937 – 39). V tomto případě zakryla prosklená stěna technické příslušenství, zejména výtahové šachty. Sjednotila tak i významově celé průčelí. Nechyběla ani terasa s restaurací a kavárnou.

Dětský dům, na rohu Rytířské ulice a Na Příkopech, konstruktivistická stavba od arch. L. Kysely, postavená v letech 1927 – 1928 jako banka, pro obchodní dům, adaptovaná v letech 1950 až 1952 arch. F. Cubrem

Obchodní dům TETA v Jungmannově ulici, postavený v roce 1933 jako jednotkový,          arch. A . Mühlsteinem a V. Fürthem, v letech 1996 - 1997 byl dům upraven a rozšířen do Františkánské zahrady podle návrhu J. Kerela a Z. Hölzla

Architekt Kohn a F. Řehák se v novostavbě obchodního domu PERLA (1930-32) – dříve ARA-dnes IPB, vyrovnávali s problémem exponovaného nároží na rušné křižovatce ulic Perlová a     28. října, dříve Ovocná. 

DŮM MÓDY od architekta J.Hrubého 1954 – 1956  a  DŮM POTRAVIN na Václavském náměstí, od architekta M. Gronwaldta, J.Chvaliny a M.K. Řehoře z r. 1954-57- dnes firma Bílá Labuť, Václavské náměstí .

BAŤA- konstruktivistická stavba na Václavském náměstí, navržená arch. L. Kyselou z let 1928-1929. Společně se sousedícím domem Lindtovým  z roku 1927 jsou oba domy příkladnou ukázkou funkcionalizmu.

Z novějších obchodních domů můžeme jmenovat projekt Miroslava Masáka, který v obchodním domě MÁJ /nyní Tesco/ (1975) zdůrazňuje kontrast prosklených stěn s plnými plochami v souladu s funkčním členěním budovy a jako samostatný prvek přičleňuje nástupní přístavbu s pojízdnými schodišti na úrovni hladiny Spálené ulice

Dům bytové kultury (nebo-li OLOK) je jedním z nejvýznamnějších a také nejznámějších děl Věry Machoninové, která spolupracovala velice často se svým manželem Ladislavem Machoninem. Tato stavba je však samostatný projekt pouze Věry Machoninové samotné. Manželům Machoninovým byla zakázána činnost krátce před otevřením jejich společného díla – obchodního domu KOTVA na pražském Náměstí Republiky. Projekt Domu bytové kultury byl však již v té době schválen k realizaci. Autorka díky zákazu veřejně tvořit mnoho svého času trávila při odborném autorském dohledu při stavebních pracích. Vznikl díky tomu unikátní celek – podle slov architektky „reprezentativní výstavní plocha nábytku“.

img46829a545b18a.jpg

Napsala jsem pouze o některých obchodních domech. V Praze jich bylo samozřejmě víc, jako příkladně v Nuslích, dnes již neexistující NUBA a na Letné Brouk a Babka.

muzeum9x_0.jpgTakovou tramvají jsem podnikala své spanilé jízdy. I to číslo by mělo souhlasit. Trasa byla ze stanice Na Paloučku, přes nuselské údolí, Bělehradskou na Tylovo náměsí , do stanice k Národnímu muzeu. Toto foto je z muzea MHD. 

Trolejbus, ale myslím, že č. 55,  mě vozil  z Pankráce přes Podolí , okolo Botanické zahrady, Štěpánskou až na Václavák, do místa u vinárny Jizera. trolej.jpg Tam měl tuším konečnou stanici.

Čas od času  vypadla jak jednomu, tak druhému dopravnímu prostředku kladka, ale šikovný průvodčí to dal hravě do pořádku a pokračovalo se dále. 

V  exponovaných časech, se oba dopravní prostředky naplnily po okraj a lidi se vezli slisovaní, jako sardinky. Někteří ochotní pánové vlastnoručně cpali lidi na stanici do přeplněného vozu, přednostně samozřejmě  lepé děvy a mnohým cestujícím  pak vlála cestou  taška, uskřípnutá dveřmi trolejbusu, ale v případě tramvaje vlál  celý člověk, protože ta dveře neměla.  

Zdroj dat, které jsem pro Vás i pro sebe nalovila:

Emanuel Poche, PRAHOU krok za krokem ,  http://www.tyrkys.cz,  http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/197102-dum-bytove-kultury#Vznik_budovy, http://www.dbkpraha.cz/historie-dbk.php, http://www.bata.cz/o-nas.html , na perexu http://auto.idnes.cz/stalinuv-kabriolet-tatraplan-se-vraci-domu-fk4-/auto_ojetiny.asp?c=A070610_192027_auto_ojetiny_fdv

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Naďa Dubcová

Vyšly mi dvě knížky v nakladatelství Akcent - 1. Začíná to nudlemi a končí to kudlou v břiše. 2. Nepravidelný deník české rentiérky.

Licence Creative Commons
Dílo dílo, jehož autorem je Naďa Dubcová, podléhá licenci

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)